Středa 2. postního týdne

Když se Ježíš vydal na cestu do Jeruzaléma, vzal si stranou dvanáct učedníků a na cestě jim řekl: „Teď jdeme do Jeruzaléma. Tam Syn člověka bude vydán velekněžím a učitelům Zákona. Odsoudí ho k smrti a vydají pohanům, aby se mu posmívali, zbičovali a ukřižovali ho, ale třetího dne bude vzkříšen.“

Tu k němu přistoupila matka Zebedeových synů se svými syny a padla mu k nohám, aby ho o něco požádala. Zeptal se jí: „Co si přeješ?“ Odpověděla mu: „Poruč, aby tito dva moji synové zasedli jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici v tvém království.“ Ježíš na to řekl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já budu pít?“ Odpověděli: „Můžeme.“ Řekl jim: „Můj kalich sice pít budete, ale udělovat místa po mé pravici a levici není má věc, ta místa patří těm, kterým jsou připravena od mého Otce.“

Když to uslyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na ty dva bratry. Ježíš si je však zavolal a řekl: „Víte, že panovníci tvrdě vládnou nad národy a velmoži jim dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je vaším otrokem. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny.“ [Mt 20,17-28]

Také míváme tuto schopnost pro kontrapunkt a výrobu Faux pas, jako milá rodina Zebedeova.

Ježíš sám nebo třeba v podobě biskupa či kněze mluví o posvátné výkupné oběti, o lásce, o utrpení. Mluví k nám, hrstce těch, co jsme mu nejblíž. A my to s klidem rozsekáme nelíčenou starostí o moc, peníze a další podobné „vysoké“ hodnoty. A vzájemným handrkováním se.

Proto kéž alespoň občas zamknem pusu na sedm západů a pozorně nasloucháme, co říká Pán.

Úterý 2. postního týdne

Odp.: Kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.
Nekárám tě pro tvé oběti,
– vždyť tvé žertvy jsou stále přede mnou.
– Nemusím brát býka z tvého chléva
– ani kozly z tvých ohrad.

Proč odříkáváš má přikázání
– a bereš do úst mou smlouvu
– ty, který nenávidíš kázeň
– a má slova házíš za sebe?

Takto jsi jednal, a já mám mlčet?
– Myslil jsi, že jsem jako ty?
– Usvědčím tě a řeknu ti to do očí!
– Kdo přináší oběť chvály, ten mě ctí,
– kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.
[Žalm 50,8-9.16bc-17.21+23]

 

I nám se stává, že se zahledíme do svých modliteb, do náboženského provozu a „bohulibých“ aktivit a uteče nám to hlavní: naše srdce a jeho stav. A jeho vztah k Bohu. Jeho nechuť k poslušnosti a kázni, k růstu, někdy bolestnému, a ke svatosti.

 

Z dnešního evangelia:

Ježíš mluvil k zástupům i ke svým učedníkům: „Na Mojžíšův stolec zasedli učitelé Zákona a farizeové. Dělejte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale podle jejich skutků nejednejte, neboť mluví, ale nejednají.

Zachovávání vnějškových, náboženských věcí má vést naši duši, naše srdce k Bohu. Modlitba, půst, liturgie, almužna, nic z toho není cíl. Jsou to prostředky, abychom mohli snáze činit pokání, snažit se změnit, otevřít se Duchu Svatému, který teprve tu změnu v nás může udělat a dokonat. Abychom mohli mít společenství s Bohem a žili (už nyní) nesmrtelný život.

Pondělí 2. postního týdne

Ježíš řekl svým učedníkům: „Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec! Nesuďte, a nebudete souzeni, nezavrhujte, a nebudete zavrženi. Odpouštějte, a bude vám odpuštěno. Dávejte, a dostanete: míru dobrou, natlačenou, natřesenou a vrchovatou vám dají do klína. Neboť jakou mírou měříte, takovou se naměří zas vám.“ [Lk 6,36-38]

Říká se sice, co je malý, to je milý – ale neplatí to o člověku. Malý český člověk jistě není nikomu milý. Naopak, milý je všem ten, který je velkorysý, který má velké srdce.

Odevdat se Bohu, odevzdat se Ježíši, je zásadní krok na cestě k velkorysosti. Pokud jej uděláme, pak Bůh sám v nás buduje velkorysost.

2. neděle postní

Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky, jak by nám s ním nedaroval také všechno ostatní? Kdo vystoupí se žalobou proti Božím vyvoleným? Bůh přece ospravedlňuje! Kdo odsoudí? Kristus Ježíš přece zemřel, ano i z mrtvých vstal, je po Boží pravici a přimlouvá se za nás! [Řím 8, 31b-34]

Jak by nám Bůh nedaroval také všechno ostatní, když nám dal svého Syna?

Věříme tomu?

Dokážeme se o to opřít?

Jaké důležitější věci se od nás očekávají, než víra?

Sobota po 1. neděli postní

Ježíš řekl svým učedníkům: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Miluj svého bližního‘ a měj v nenávisti svého nepřítele. Ale já vám říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Tak budete syny svého nebeského Otce, neboť on dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým. Jestliže tedy milujete ty, kdo milují vás, jakou budete mít odměnu? Copak to nedělají i celníci? A jestliže pozdravujete jen své bratry, co tím děláte zvláštního? Copak to nedělají i pohané? Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ [Mt 5,43-48]

Přikázání, z kterého rádi sejdeme.

Přikázání, u kterého se rádi tváříme nechápavě.

Nové přikázání nám zde Pán dává. Ne, abychom se mu vyhýbali, ale abychom je plnili „z celého svého srdce a z celé své duše“.

 

Nelíbí se nám, když někdo Církev přirovnává ke sdružení třeba zahrádkářů. Ale to musíme nejdříve my sami začít měnit své způsoby a postoje a přestat se chovat jako nějaký klub. A umožnit Pánu, aby nás proměňoval od základu.

Pak ostatním zmíněné přirovnání ani nepřijde na mysl.

Navíc skrze nás bude moci Pán více působit i v našem okolí. Takže se velice pravděpodobně dočkáme  sladkého ovoce naší námahy, totiž toho, že se mnozí obrátí a obohatí naše společenství svými dary a jistě i svou vděčností.

Jen se toho nebát.

Pátek po 1. neděli postní

Toto praví Hospodin, Bůh: „Jestliže se zločinec odvrátí od svých hříchů, které spáchal, bude-li zachovávat mé příkazy, bude jednat podle práva a spravedlnosti, jistě bude živ a nezemře. Nebude se vzpomínat na žádné jeho nepravosti, které spáchal. Bude žít pro svou spravedlnost, kterou činí.  Mám snad zalíbení v zločincově smrti – praví Pán, Hospodin – anebo spíše (chci), aby změnil své chování a byl živ?

Opustí-li však spravedlivý svou spravedlnost a bude-li jednat ohavně jako zločinec, bude živ? Na žádný jeho spravedlivý skutek, který učinil, se nevzpomene, zemře pro svou nevěrnost, které se dopustil, pro hřích, který spáchal.

Říkáte: ‚Pán nejedná správně!‘ Slyšte tedy, izraelský dome! Je to mé jednání, které není správné, nebo spíš vaše? Jestliže spravedlivý opustí svou spravedlnost a páchá nepravost a zemře, zemře pro nepravost, které se dopustil. Jestliže se však zločinec odvrátí od svých zlých skutků, které spáchal, a jedná podle práva a spravedlnosti, sám sebe zachrání. Neboť proto, že se bál a odvrátil od všech svých nepravostí, které spáchal, jistě bude živ a nezemře.“ [Ez 18,21-28]

Nutný je pro nás růst. Nemůžeme dost dobře připustit, že se budeme zhoršovat. Když se dostaneme na nějakou úroveň (a jistě to není jen naše zásluha či přesněji – nejspíš jsme k tomu našemu zlepšování Pánu Bohu jen trochu přispěli) – musíme se snažit, abychom se dál zlepšovali – alespoň trochu, raději více. Ale  rozhodně bychom se zuby nehty měli držet, abychom nespadli „dolů“ (do nějakého hříšnějšího, nezodpovědnějšího, nedospělejšího způsobu existování).

Svátek Stolce sv. apoštola Petra (čtvrtek 1. postního týdne)

Vaše duchovní představené vybízím – já sám duchovní představený jako oni, svědek Kristových utrpení a účastník slávy, která se má v budoucnu zjevit: paste Boží stádce vám svěřené a vykonávejte nad ním dohled, ne proto, že musíte, ale dobrovolně, jak to chce Bůh, ne pro špinavý zisk, ale ochotně; ne jako dědiční páni ve svém údělu, ale buďte svému stádci vzorem. Až se pak objeví nejvyšší pastýř, dostanete nevadnoucí věnec slávy. [1 Petr 5,1-4]

Apoštol žádá čistotu úmyslu.

Čistota úmyslu je důležitá vždy. Dvakrát tolik však všude tam, kde je člověk nadřízen druhým a mluví jim do života v duchovní oblasti.

Nestačí tedy zpytovat, co jsme formálně udělali špatně. Je třeba, abychom kriticky zhodnotili své úmysly a dle toho ev. změnili přístup tam, kde jsme falešní.

 

Středa po 1. neděli postní a Ninive

 

Hospodin oslovil Jonáše: „Vstaň, jdi do velikého města Ninive a měj tam kázání, které ti ukládám.“
Jonáš tedy vstal a šel do Ninive podle Hospodinova rozkazu. Ninive bylo veliké město před Bohem, tři dny se jím muselo procházet. Jonáš začal procházet městem první den a volal: „Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno!“ Ninivští obyvatelé však uvěřili Bohu, vyhlásili půst, oblékli se do žínic, velcí i malí. Zpráva o tom se dostala až k ninivskému králi. Vstal ze svého trůnu, odhodil svůj háv, oblékl se do žínice a sedl si do popela. Dal provolat: „V Ninive, z rozkazu krále a jeho velmožů: Lidé ani dobytek, skot ani brav, nesmějí nic jíst, nesmějí se pást ani pít vodu. Obléknou se do žínic, lidé i dobytek, úpěnlivě budou prosit Boha; každý ať změní své hříšné chování a odvrátí se od nepravosti, která mu lpí na rukou. Snad se Bůh obrátí a smiluje, snad upustí od svého hrozného hněvu, a my nezahyneme.“
Když Bůh viděl, co učinili, že změnili své hříšné chování, smiloval se a nepřivedl na ně zkázu, kterou jim hrozil. [Jon 3,1-10]

 

Je něco, co mne pohne, abych změnil život?

Zjevení v Mežugorje?

Nebo když si svévolníci uzurpujou statky, jako demokracie a svoboda slova, které jsme si draze zaplatili utrpením za totality?

Nebo musí tragicky zemřít někdo milovaný?

Co nebo kdo mne přiměje, abych začal věci dělat jinak?

Pokud mluvím následujícím způsobem,  tak kdy přestanu říkat „Ono to nějak dopadne, pánbůh je hodný“ jako to mohli říkat slušní lidé před rokem 1938 nebo před rokem 1948?

Nebo „Však ono nějak bude“ jako to říkali lidé Noemovi éry? Nakonec nebylo …

V dnešním evangeliu říká Ježíš „Jako Jonáš byl znamením pro Ninivany, tak bude i Syn člověka znamením pro toto pokolení. „

Sv. Nikefor, úterý, 1. týden postní

Toto praví Hospodin: „Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zem a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyjde z mých úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal.“ [Iz 55,10-11]

V dnešním evangeliu Ježíš říká: „Když se modlíte, nebuďte přitom povídaví jako pohané. Ti si totiž myslí, že budou vyslyšeni pro množství slov.“

Boží slovo je tedy tak silné a mocné, že vykoná Jeho vůli.

Naše  slova mohou být buď úplně prázdná nebo mohou být alespoň trochu naplněna Duchem. Duchem, který sám nám dává správná slova do úst, když máme vydat svědectví. Duchem, který se za svaté (tj. za nás křesťany) sám přimlouvá, když se snažíme upřímně se modlit a docházíme přitom na hranici svých lidských možností.

„Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle“ [Řím 8,26-27]

Jen je třeba k našim slovům přidat ještě malinko víry, alepoň jako máku nebo jako hořčičného semínka….amen.

Pondělí prvního týdne postního

Hospodin řekl Mojžíšovi: „Mluv k celému společenství izraelských synů a řekni jim: ‚Buďte svatí, poněvadž já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý! Nekraďte, nelžete, nepodvádějte jeden druhého! Nepřísahejte podvodně na mé jméno, znesvětili byste jméno svého Boha! Já jsem Hospodin!

Neutiskuj svého bližního a neolupuj ho! Ať u tebe nezůstane do rána mzda tvého nádeníka! Nezlořeč hluchému a před slepce nedávej překážku, ale boj se svého Boha. Já jsem Hospodin!

Nedopouštěj se křivdy na soudu, nenadržuj chudákovi a nestraň velmožovi! Suď svého bližního spravedlivě! Své krajany neobcházej s pomluvou, neusiluj o život svého bližního. Já jsem Hospodin!

K svému bratru neměj nenávist v srdci, ale otevřeně ho napomeň, aby ses kvůli němu neobtížil hříchem! Nemsti se, nechovej proti svým krajanům zášť, ale miluj svého bližního jako sebe. Já jsem Hospodin! [Lv 19,1-2.11-18]

Nádherný a jednoduchý (a nádherně jednoduchý) seznam, jak se stát svatým.

Chci se stát svatým?

Nebo raději chci zůstat „velkým hříšníkem“, zůstat stát na místě s výrokem „Pane, odejdi ode mne, neboť jsem člověk hříšný“ ?

Přijď, Pane , přijď, a pomoz mi se změnit, protože sám to nikdy nedokážu. Amen.

Neděle 1. postní

Kristus vytrpěl jednou smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem. Byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život. V tom (duchu) šel a přinesl zprávu duším uvězněným.

Oni kdysi nechtěli poslechnout, když Bůh v Noemově době shovívavě vyčkával, zatímco se stavěla archa. Jen několik osob, celkem osm, se v ní zachránilo skrze vodu.

Voda, která (tehdy byla) předobrazem křtu, i vám nyní přináší spásu. Ne že by (křest) smýval špínu z těla, ale vyprošuje nám u Boha, aby bylo čisté naše svědomí, a (působí to) zmrtvýchvstání Ježíše Krista. On se odebral do nebe, je po Boží pravici a jsou mu podřízeni andělé, mocnosti i síly. [1 Petr 3,18-22]

Jsme-li vyvolení, nemůžeme Boží milost vyhazovat z okna. Přináší-li nám Ježíš smíření s Otcem, je třeba, abychom se Jím nechali s Otcem smířit.

Je třeba, abychom i my pečovali o naše dobré svědomí a aby to pro nás bylo něco důležitého, když  se sám Boží Syn tak moc snaží, abychom mohli mít a měli svědomí čisté.

Ježíši Kristu jsou podřízeni andělé, mocnosti i síly. I my se Mu máme podřídit. Hříchy nejsou totiž jen jednotlivými poklesky. Hříchy pramení z našich dlouhodobých postojů, z našich (neřešených) neřestí.

Nestačí tedy říkat „Nezhřeším“, ale musím udělat systémovou změnu a přendat své „kořeny“ tam, odkud mám čerpat sílu.

 

Sobota po Popeleční středě

Toto praví Pán: „Přestaneš-li utlačovat, ukazovat prstem, křivě mluvit, nasytíš-li svým chlebem hladového, ukojíš-li lačného, tehdy v temnotě vzejde tvé světlo, tvůj soumrak se stane poledním jasem.

Hospodin tě stále povede, v nedostatku ukojí tvou touhu, posílí tvé údy. Budeš jako zavlažovaná zahrada, jako (živé) zřídlo, jehož voda nevysychá. Co od věků leží v troskách, tvůj rod znovu vystaví, obnovíš základy (zdiva) zašlých pokolení. Budou tě nazývat: Ten, který zazdívá trhliny, ten, který obnovuje trosky k přebývání.

Zastavíš-li svou nohu v sobotu, nebudeš-li vyřizovat své záležitosti v den mně zasvěcený, nazveš-li sobotu svou rozkoší a Hospodinův svátek úctyhodným, oslavíš-li ho tím, že nebudeš cestovat, že nebudeš vyřizovat své záležitosti a zbytečně tlachat, tu bude tvá radost v Hospodinu. Povznesu tě na výšiny země a nasytím tě dědictvím Jakuba, tvého otce. Ano, Hospodinova ústa to řekla.“ [Iz 58,9b-14]

Žid, Izraelita, měl poměrně přísné předpisy pro dodržování soboty.

My nemáme ohledně neděle tak přísná a početná pravidla. Přísná pravidla máme ale jinde: pro Popeleční středu a Velký Pátek a potažmo celou postní dobu – pokud to chceme přijmout.

I pro nás tedy platí slova Písma o tom, že máme býti naprosto féroví k ostatním, že máme býti otevření a milosrdní.

 

Pátek po Popeleční středě

Toto řekl Pán, Bůh: „Volej plným hrdlem, nepřestávej, jak polnice povznes svůj hlas! Vyčti mému lidu jeho nepravost, Jakubovu domu jeho hříchy! Neboť den co den mě hledají a usilují poznat mé cesty jako lid, který jedná spravedlivě a neopouští zákon svého Boha. Žádají ode mě spravedlivé soudy a touží po blízkosti Boha. `Proč se postíme, když to nevidíš, proč se trápíme, když na to nedbáš?‘

Hle, v postní dny vyřizujete své záležitosti a trýzníte všechny své dělníky! Hle, k sváru a hádce se postíte a bijete zločinnou pěstí. Přestaňte se takhle postit, a váš hlas bude slyšet až do výšin. Je tohle půst, jaký se mně líbí, den, v němž se člověk umrtvuje? Sklonit hlavu jako rákos, ustlat si na žínici a prachu? Tohle nazveš postem, dnem milým Hospodinu?

Či není půst, jaký si přeji, (spíš) toto: rozvázat nespravedlivá pouta, uvolnit uzly jha, utiskované propustit na svobodu, zlomit každé jařmo? Lámat svůj chléb hladovému, popřát pohostinství bloudícím ubožákům; když vidíš nahého, obléci ho, neodmítat pomoc svému bližnímu?

Tehdy vyrazí tvé světlo jak zora, tvá jizva se brzy zacelí. Před tebou půjde tvá spravedlnost a za tebou Boží sláva. Tehdy budeš volat, a Hospodin odpoví, křičet o pomoc, a on řekne: `Zde jsem!’” [Iz 58,1-9a]

Půst zde není od toho, abych se před sebou předváděl. Natož před druhými nebo před Hospodinem.

Žínice, popel a půst od jídla mi mají pomoct – jsou to pomůcky, ne cíl. Cílem postní doby je obnovit správný vztah k Bohu a správné vztahy k jednotlivým lidem. Či spíše vybudovat správný vztah k Bohu a správné vztahy k lidem – protože velká část z nás dosud kvalitní a náležitý vztah k Bohu nezažila. A u vztahů k lidem se hodnocení „dobrý vztah“ bohužel týká jen některých vztahů.

Čtvrtek po Popeleční středě

 

Mojžíš pravil lidu: „Hleď, předkládám ti dnes život a štěstí, smrt i neštěstí. Jestliže budeš poslouchat přikázání Hospodina, svého Boha, která já ti dnes přikazuji, a budeš milovat Hospodina, svého Boha, budeš-li chodit po jeho cestách a zachováš-li jeho přikázání, nařízení a ustanovení, budeš žít a rozmnožíš se a Hospodin, tvůj Bůh, ti požehná na zemi, do níž přicházíš, abys ji obsadil.

Když se však tvé srdce obrátí a nebudeš poslouchat, dáš-li se svést, aby ses klaněl jiným bohům a ctil je, oznamuji vám dnes, že jistě zahynete a nebudete žít dlouho na zemi, kterou se chystáte obsadit, až přejdete Jordán.

Nebe a zemi beru si dnes proti vám za svědka: Předkládám ti život, nebo smrt, požehnání, nebo kletbu. Vyvol si život, abys žil ty a tvoje potomstvo. Miluj Hospodina, svého Boha, poslouchej jeho hlas a lni k němu, neboť jen tak budeš žít a dlouho zůstaneš na zemi, o níž přísahal Hospodin, že ji dá tvým otcům Abrahámovi, Izákovi a Jakubovi.“ [Dt 30,15-20]

Neexistuje třetí cesta, nějaká čecháčkovská, na které bych se vyvázal z uvedené volby mezi Životem ( životem s Bohem) a smrtí.

Musím si vybrat.

(i rozhodnutí nevybrat si bývá někdy volbou – většinou však ne tou dobrou)

Dej nám, Duchu Svatý, nyní v této postní době sílu  a odvahu jít do toho naplno, naplno uvěřit Životu a naplno vstoupit do Života. Amen

 

 

 

Popeleční středa 2018

Nyní – praví Hospodin – obraťte se ke mně celým svým srdcem, v postu, nářku a pláči! Roztrhněte svá srdce, a ne (pouze) šaty, a obraťte se k Hospodinu, svému Bohu, neboť je dobrotivý a milosrdný, shovívavý a plný lásky, slituje se v neštěstí. Kdo ví, zda se neobrátí a neodpustí, nezanechá po sobě požehnání: obětní dar a úlitbu pro Hospodina, vašeho Boha?

Na Siónu zatrubte na polnici, nařiďte půst, svolejte shromáždění, svolejte lid, zasvěťte obec, sezvěte starce, shromážděte děti i kojence; ženich ať vyjde ze svého pokoje, nevěsta ze své ložnice! Kněží, Hospodinovi služebníci, ať pláčou mezi předsíní a oltářem a říkají: „Ušetř, Hospodine, svůj lid, nevydávej své dědictví v potupu, aby nad ním nevládli pohané!“ Proč se má mezi národy říkat: „Kdepak je ten jejich Bůh?“

Velkou láskou se Hospodin roznítil ke své zemi, smiloval se nad svým lidem. [Jl 2,12-18]

 

Prosba:

„Ušetř, Hospodine, svůj lid, nevydávej své dědictví v potupu, aby nad ním nevládli pohané!“ je stále aktuální.

Hospodine, přijmi naše letošní svato-postní úsilí a vyslyš nás!