2. neděle postní

Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky, jak by nám s ním nedaroval také všechno ostatní? Kdo vystoupí se žalobou proti Božím vyvoleným? Bůh přece ospravedlňuje! Kdo odsoudí? Kristus Ježíš přece zemřel, ano i z mrtvých vstal, je po Boží pravici a přimlouvá se za nás! [Řím 8, 31b-34]

Jak by nám Bůh nedaroval také všechno ostatní, když nám dal svého Syna?

Věříme tomu?

Dokážeme se o to opřít?

Jaké důležitější věci se od nás očekávají, než víra?

Neděle 1. postní

Kristus vytrpěl jednou smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem. Byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život. V tom (duchu) šel a přinesl zprávu duším uvězněným.

Oni kdysi nechtěli poslechnout, když Bůh v Noemově době shovívavě vyčkával, zatímco se stavěla archa. Jen několik osob, celkem osm, se v ní zachránilo skrze vodu.

Voda, která (tehdy byla) předobrazem křtu, i vám nyní přináší spásu. Ne že by (křest) smýval špínu z těla, ale vyprošuje nám u Boha, aby bylo čisté naše svědomí, a (působí to) zmrtvýchvstání Ježíše Krista. On se odebral do nebe, je po Boží pravici a jsou mu podřízeni andělé, mocnosti i síly. [1 Petr 3,18-22]

Jsme-li vyvolení, nemůžeme Boží milost vyhazovat z okna. Přináší-li nám Ježíš smíření s Otcem, je třeba, abychom se Jím nechali s Otcem smířit.

Je třeba, abychom i my pečovali o naše dobré svědomí a aby to pro nás bylo něco důležitého, když  se sám Boží Syn tak moc snaží, abychom mohli mít a měli svědomí čisté.

Ježíši Kristu jsou podřízeni andělé, mocnosti i síly. I my se Mu máme podřídit. Hříchy nejsou totiž jen jednotlivými poklesky. Hříchy pramení z našich dlouhodobých postojů, z našich (neřešených) neřestí.

Nestačí tedy říkat „Nezhřeším“, ale musím udělat systémovou změnu a přendat své „kořeny“ tam, odkud mám čerpat sílu.