Štítek: středa

Ježíš řekl svým učedníkům: „Nemyslete, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit.

Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se to všecko nestane.

Kdyby tedy někdo zrušil jedno z těchto přikázání – a třebas i to nejmenší – a tak učil lidi, bude v nebeském království nejmenší. Kdo se však bude jimi řídit a jim učit, bude v nebeském království veliký.“ [Mt 5,17-19]

Jsme vyzýváni, abychom dodržovali Boží předpisy („Zákon“) cele a přesně.

Často se nám do něčeho, co máme udělat, nechce nebo přímo hledáme důvody, proč to nejde

Najděme si tedy motivaci, třeba to, že budu „v nebeském království veliký“.  Touha být velkým, být jako světci, není nic špatného, naopak.

Když vím proč, když věřím (a víra mi pomáhá vidět, co je teď důležité a kam pokračovat), tak snáze přijmu těžkosti.

 

Když se Ježíš vydal na cestu do Jeruzaléma, vzal si stranou dvanáct učedníků a na cestě jim řekl: „Teď jdeme do Jeruzaléma. Tam Syn člověka bude vydán velekněžím a učitelům Zákona. Odsoudí ho k smrti a vydají pohanům, aby se mu posmívali, zbičovali a ukřižovali ho, ale třetího dne bude vzkříšen.“

Tu k němu přistoupila matka Zebedeových synů se svými syny a padla mu k nohám, aby ho o něco požádala. Zeptal se jí: „Co si přeješ?“ Odpověděla mu: „Poruč, aby tito dva moji synové zasedli jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici v tvém království.“ Ježíš na to řekl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já budu pít?“ Odpověděli: „Můžeme.“ Řekl jim: „Můj kalich sice pít budete, ale udělovat místa po mé pravici a levici není má věc, ta místa patří těm, kterým jsou připravena od mého Otce.“

Když to uslyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na ty dva bratry. Ježíš si je však zavolal a řekl: „Víte, že panovníci tvrdě vládnou nad národy a velmoži jim dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je vaším otrokem. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny.“ [Mt 20,17-28]

Také míváme tuto schopnost pro kontrapunkt a výrobu Faux pas, jako milá rodina Zebedeova.

Ježíš sám nebo třeba v podobě biskupa či kněze mluví o posvátné výkupné oběti, o lásce, o utrpení. Mluví k nám, hrstce těch, co jsme mu nejblíž. A my to s klidem rozsekáme nelíčenou starostí o moc, peníze a další podobné „vysoké“ hodnoty. A vzájemným handrkováním se.

Proto kéž alespoň občas zamknem pusu na sedm západů a pozorně nasloucháme, co říká Pán.