Ježíš řekl zástupům:
„Ke komu přirovnám lidi tohoto pokolení, komu jsou podobní?
Jsou jako děti, které sedí na tržišti a navzájem na sebe volají: ‚Hráli jsme vám, a vy jste netancovali, naříkali jsme, a vy jste neplakali.‘
Přišel Jan Křtitel, nejedl chléb a nepil víno, a říkáte: ‚Je blázen.‘
Přišel Syn člověka, jí a pije, a říkáte: ‚Je to žrout a pijan vína, přítel celníků a hříšníků!‘
A přece moudrost bude uznána za správnou ode všech rozumných lidí.“ [Lk 7,31-35]
Když se nechce, je to horší, než když se nemůže.
Kolikrát jen nechceme – a přeci bychom mohli!
Jsme jako ti farizeové.
Náboženství jsme si ochočili, vlastníme ho – místo abychom se nechali vlastnit Kristem! Místo abychom se na Něj už konečně spolehli. Uvěřili v Něho. Svěřili Mu své životy. Odevzdali.
„My chceme jen žít normální život“ říkají farizeové, neochotní se nechat vyrušit.
Nikdo, kdo má přístup ke zdrojům, se nechce nechat rušit:
„Tééď? Když mám (konečně) pohodlný život?“
Farizeové měli pohodlný život. Měli snadný přístup ke zdrojům (nebudeme zde nyní řešit, jak moc spravedlivě či jak moc protiprávně se k tomu dostávali). Moc, peníze, slávu, kontakty, seberealizaci, kvalitní vzdělání, lepší lékařskou péči, než ostatní, zdravé a kvalitní a výživné potraviny, žhavé novinky, pohodlnější cestování, ozdravné pobyty u Mrtvého moře …. dosaďme si každý sám 😉
Snadno se opakují slova Zlého, že na to „mám nárok“, že jsem se musel snažit narozdíl od jiných, že to nebylo zadarmo, že to potřebuji jak já, tak má psychika, aby byla zdravá a odolná proti špatné náladě, že je potřeba se seberealizovat a že chudáci jsou chudákama, protože to prostě zbabrali (oni nebo jejich rodičové), prostě zhřešili (oni nebo jejich rodičové).
Když se nechce přijmout pravda, natož Pravda, tak toho máme na povídání a vysvětlování tři hromady výmluv. A k tomu navíc brilantně a vtipně hodnotíme všechny Boží služebníky, například jejich stravovací a hygienické návyky nebo třeba kdo z nich je nemožný suchar a kdo je nemožný pijan.
Jenže takhle nevypadá pokání.
A bez něho se tam nedostaneme.
Nezbývá, než si pustit Pána a Boha „k tělu“, a to co nejdříve!, a přestat křečovitě svírat ve svých rukou ony domělé jistoty.
Dát v svém životě šanci skutečné a věčné Moudrosti.
Té, která se pojevila v Janu Křtiteli a především skrze našeho Pána Ježíše.
Každý, kdo činí pokání a dává se na správnou cestu, stvrzuje pravdivost této Moudrosti.
„Moudrost je ospravedlněna všemi svými dětmi“, jak praví jiný překlad 35. verše.