Ježíš řekl Nikodémovi: „Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný.
Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.
Soud pak záleží v tomto: Světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Každý totiž, kdo páchá zlo, nenávidí světlo a nejde ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. Kdo však jedná podle pravdy, jde ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“
[Jan 3, 14-21]
Součástí uvěření v Ježíše je vyznání, že jsem zhřešil a že zasluhuji smrt. A dále volání k Bohu, aby mne zachránil; přijetí Ježíšovy výkupné smrti za mne, za můj hřích, a odevzdání svého života Ježíši jako svému Pánu.
Kdo takto uvěří, přešel ze smrti do života; dostal milost – není tedy souzen.
Duch Svatý osvecuje naše nitro a pomáhá nám vidět naše hříchy.
Kdo však světlo Ducha Svatého odmítá, kdo se brání a vyhýbá usvědčení ze hříchu (za použití dalších hříchů, hlavně lží), tak hřeší proti Duchu Svatému a vyjímá se z možnosti spásy.
Duch Svatý přináší transparentnost a otevřenost. Přináší klidné svědomí. Opakem transparentnosti jsou esoterika, magie i uspořádání moci, kde se věci řeší pokoutně.