Kristus v době, kdy jako člověk žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby k tomu, který měl moc ho od smrti vysvobodit, a byl vyslyšen pro svou úctu k Bohu.
Ačkoli to byl Syn, naučil se svým utrpením poslušnosti.
Když tak dokonal své dílo, stal se příčinou věčné spásy pro ty, kteří ho poslouchají.
[Žid 5, 7-9]
Toto je dnešní druhé čtení. V prvním čtení píše prorok Jeremiáš m.j.: „Hle, blíží se dni – praví Hospodin – kdy sjednám s Izraelovým a Judovým domem novou smlouvu: ne jako byla smlouva, kterou jsem sjednal s jejich otci, …“
Tato nová smlouva znamená Církev a křesťasntví. Křesťan je člověk, který si uvědomil, že je hříšný, vyznal to a uvěřil, že Ježíš jej svou výkupnou smrtí vysvobodil z hříchu a z věčného zavržení. Z moci ďábla. Křesťan je člověk, který přijal Ježíše Krista za svého Pána a který Ho poslouchá.
Jak my? Jsme pokřtění a chodíme do kostela? Jen to a nebo jsme skutečně přijali Ježíše za Pána svého života, ve svátostech se s Ním setkáváme a v modlitbě (ideálně v modlitbě s Písmem) mu nasloucháme?