Ježíš vyháněl zlého ducha z němého člověka. Když zlý duch vyšel, němý promluvil. Zástupy žasly, ale někteří z nich řekli: „Vyhání zlé duchy s (pomocí) Belzebuba, vládce zlých duchů!“ Jiní ho pokoušeli a žádali od něho znamení z nebe. On však znal jejich myšlenky, a proto jim řekl: „Každé království proti sobě rozdvojené zpustne a dům na dům padne. Je-li tedy i satan v sobě rozdvojen, jak obstojí jeho království? Říkáte totiž, že vyháním zlé duchy s (pomocí) Belzebuba. Jestliže já vyháním zlé duchy s (pomocí) Belzebuba, s čí (pomocí) je vyhánějí vaši synové? Proto oni budou vašimi soudci. Jestliže však vyháním zlé duchy prstem Božím, pak už k vám přišlo Boží království. Dokud ozbrojený silák hlídá svůj dvůr, jeho majetek je v bezpečí. Přepadne-li ho však někdo silnější a přemůže ho, vezme mu jeho zbraně, na které spoléhal, a jeho kořist rozdá. Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje!“ [Lk 11,14-23]
Zlý duch se i nám snaží bránit být takovými, jakými toužíme být, jakými nás chtěl mít Bůh, jakými jsme byli zamýšleni a stvořeni. Chce umlčet naše srdce a naši upřímnou mluvu. Chce nás vystrašit, ochromit, sterilizovat, zastavit. Jsme pro něj nebezpeční, když žijeme správně.
Přiznejme si, že někdy se mu to podaří.
V evangeliu čteme o němém člověku, jeho život byl ochromen. Ježíš tohoto člověka osvobozuje. I my potřebujeme Ježíšovu pomoc, máme-li se stát a zůstat svobodnými a čistými.