Pátek po 1. neděli postní

Toto praví Hospodin, Bůh: „Jestliže se zločinec odvrátí od svých hříchů, které spáchal, bude-li zachovávat mé příkazy, bude jednat podle práva a spravedlnosti, jistě bude živ a nezemře. Nebude se vzpomínat na žádné jeho nepravosti, které spáchal. Bude žít pro svou spravedlnost, kterou činí.  Mám snad zalíbení v zločincově smrti – praví Pán, Hospodin – anebo spíše (chci), aby změnil své chování a byl živ?

Opustí-li však spravedlivý svou spravedlnost a bude-li jednat ohavně jako zločinec, bude živ? Na žádný jeho spravedlivý skutek, který učinil, se nevzpomene, zemře pro svou nevěrnost, které se dopustil, pro hřích, který spáchal.

Říkáte: ‚Pán nejedná správně!‘ Slyšte tedy, izraelský dome! Je to mé jednání, které není správné, nebo spíš vaše? Jestliže spravedlivý opustí svou spravedlnost a páchá nepravost a zemře, zemře pro nepravost, které se dopustil. Jestliže se však zločinec odvrátí od svých zlých skutků, které spáchal, a jedná podle práva a spravedlnosti, sám sebe zachrání. Neboť proto, že se bál a odvrátil od všech svých nepravostí, které spáchal, jistě bude živ a nezemře.“ [Ez 18,21-28]

Nutný je pro nás růst. Nemůžeme dost dobře připustit, že se budeme zhoršovat. Když se dostaneme na nějakou úroveň (a jistě to není jen naše zásluha či přesněji – nejspíš jsme k tomu našemu zlepšování Pánu Bohu jen trochu přispěli) – musíme se snažit, abychom se dál zlepšovali – alespoň trochu, raději více. Ale  rozhodně bychom se zuby nehty měli držet, abychom nespadli „dolů“ (do nějakého hříšnějšího, nezodpovědnějšího, nedospělejšího způsobu existování).