Vraťme se k Hospodinu: on (nás) rozdrásal a on nás uzdraví, on (nás) zranil a on nás obváže!
Po dvou dnech nám vrátí život, třetího dne nás vzkřísí, před jeho tváří budeme žít.
Poznávejme Hospodina, snažme se ho poznat!
Jako jitřenka jistě vysvitne, přijde k nám jako déšť raný, jako déšť pozdní, který zavlaží zemi.
Co mám dělat s tebou, Efraime, co mám dělat s tebou, Judo? Vaše láska je jako ranní mráček, jako rosa, která záhy mizí. Proto jsem je otesával skrze proroky, zabíjel slovy svých úst, ale má spravedlnost vyjde jak světlo, protože chci lásku, a ne oběť, poznání Boha (chci) víc než celopaly.
[Oz 6,1-6]
Navzdory všemu se odhodlat k lásce a milovat Hospodina – nade vše.
Mám zranění? Nemohu s ním přeci nepřijít před Hospodina a nevylít před Ním své srdce. Jen On mne je schopen dát dohromady. Jen On mne může skutečně znovustvořit (re-creatio).
„Druhého“, „třetího“ dne není jen proroctví směřující k Ježíši – je to také vyjádření rychlosti, s jakou nám Bůh přispěchává na pomoc. Je třeba jen trochu víry a trochu trpělivosti – a hned velice brzy se dočkáme Jeho pomoci.
Jsme-li vyzváni k poznávání Hospodina, pak zřejmě Jej lze poznávat. Ne sice dokonale, naopak celkem omezeně pro veliký rozdíl mezi Jeho Božstvím a naší téměř nicotností; především však tak, jak On Sám nám to o sobě zjeví.
Chceme Tě tedy, Bože, skutečně poznávat a zvláště nyní v postní době tomu vážně vyhrazujeme každý den svůj čas. Korunuj, prosím tuto naši malinkou snahu ovocem. Amen.