Sobota po 1. neděli postní

Ježíš řekl svým učedníkům: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Miluj svého bližního‘ a měj v nenávisti svého nepřítele. Ale já vám říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Tak budete syny svého nebeského Otce, neboť on dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým. Jestliže tedy milujete ty, kdo milují vás, jakou budete mít odměnu? Copak to nedělají i celníci? A jestliže pozdravujete jen své bratry, co tím děláte zvláštního? Copak to nedělají i pohané? Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ [Mt 5,43-48]

Přikázání, z kterého rádi sejdeme.

Přikázání, u kterého se rádi tváříme nechápavě.

Nové přikázání nám zde Pán dává. Ne, abychom se mu vyhýbali, ale abychom je plnili „z celého svého srdce a z celé své duše“.

 

Nelíbí se nám, když někdo Církev přirovnává ke sdružení třeba zahrádkářů. Ale to musíme nejdříve my sami začít měnit své způsoby a postoje a přestat se chovat jako nějaký klub. A umožnit Pánu, aby nás proměňoval od základu.

Pak ostatním zmíněné přirovnání ani nepřijde na mysl.

Navíc skrze nás bude moci Pán více působit i v našem okolí. Takže se velice pravděpodobně dočkáme  sladkého ovoce naší námahy, totiž toho, že se mnozí obrátí a obohatí naše společenství svými dary a jistě i svou vděčností.

Jen se toho nebát.