Král Nabuchodonosor řekl: „Je to pravda, Šadrachu, Mešachu a Abednego, že nectíte mé bohy a neklaníte se zlaté soše, kterou jsem dal postavit? Nuže, jste připraveni hned, jak uslyšíte zvuk rohu, flétny, citery, harfy, psalteria, dud a hudebníky všeho druhu, padnout a klanět se soše, kterou jsem dal postavit? Jestliže se však klanět nebudete, hned budete vhozeni do rozpálené ohnivé pece – a který bůh vás bude moci vysvobodit z mých rukou?“
Šadrach, Mešach a Abednego odpověděli králi Nabuchodonosorovi: „Není třeba, abychom kvůli tomu tobě odpovídali. Jestliže se to stane, náš Bůh, jehož ctíme, může nás vysvobodit; z rozpálené ohnivé pece i z tvé ruky, králi, nás vysvobodí; i kdyby ne, nechť je ti známo, králi, že (ani pak) tvé bohy nectíme a zlaté soše, kterou jsi dal postavit, se neklaníme!“ Tu se Nabuchodonosor vůči Šadrachovi, Mešachovi a Abednegovi naplnil hněvem, který změnil jeho tvář. Poručil rozpálit pec sedmkrát víc, než obvykle se rozpalovala. Několika nejsilnějším mužům svého vojska rozkázal svázat Šadracha, Mešacha a Abednega, aby je vhodili do rozpálené ohnivé pece.
(Najednou) král Nabuchodonosor užasl, rychle vstal a řekl svým dvořanům: „Copak jste nevhodili tři svázané muže doprostřed ohně?“ Odpověděli a řekli králi: „Ano, králi!“ (Král) pravil: „Hle, já vidím čtyři muže rozvázané, jak se procházejí uprostřed ohně, není na nich úhony a vzhled čtvrtého je podobný Božímu synu.“
Tu zvolal Nabuchodonosor: „Požehnaný Bůh Šadrachův, Mešachův a Abednegův, jenž poslal svého anděla a vysvobodil své služebníky, kteří v něj důvěřovali! Přestoupili královský rozkaz a vydali svá těla, aby nemuseli uctívat žádného boha, jedině Boha svého, a klanět se mu.“
[Dan 3,14-20.91-92.95]
Co se stane, když nebudeme ctít bohy pohanů? Nemyslím teď postavy jako Perun či Belinus, ale spíše všechny ty Peníze, Televizi, Luxus, Svobodu dělat si co chci, Zábavu a Nevázanost (nejen v sexuální oblasti, ale i v jídle, pití, kouření, lehkých a těžkých drogách) a další, kteří jsou skutečně ctěni a jsou jim přinášeny neustálé oběti.
Co se stane, když nebudeme s ostatními chválit tyto bůžky a ustanovovat je pány nad našimi životy? Je pravděpodobné, že spíš než ohnivá pec nás čeká trochu nebo více odstrkování. V některých kruzích možná trochu více – ale pak je otázka, jestli už toto samo není dobrem: nebýt mezi lidmi s tak deformovanými postoji.
Především však to je Boží vedení: Když zůtaneme věrni, může nás vést k velkým věcem, které nám připravil. Pokud budeme uhýbat, uhyneme na cestě.
[doplněno]
Klasickým „klaněním se cizím bohům“ byl za minulého režimu vstup do KSČ. Za komunismu i nacismu bylo totiž dělení na stranu dobra a stranu temna docela zřetelné.
V normálnějších poměrech, ve kterých žijeme dnes, nejsou ta měřítka tak očividná a na první pohled zřejmá. O to víc platí, že je třeba sebe a svůj život pečlivě a pravidelně zkoumat a zpytovat, v modlitbě a před tváří Hospodina.