Hospodin oslovil Jonáše: „Vstaň, jdi do velikého města Ninive a měj tam kázání, které ti ukládám.“
Jonáš tedy vstal a šel do Ninive podle Hospodinova rozkazu. Ninive bylo veliké město před Bohem, tři dny se jím muselo procházet. Jonáš začal procházet městem první den a volal: „Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno!“ Ninivští obyvatelé však uvěřili Bohu, vyhlásili půst, oblékli se do žínic, velcí i malí. Zpráva o tom se dostala až k ninivskému králi. Vstal ze svého trůnu, odhodil svůj háv, oblékl se do žínice a sedl si do popela. Dal provolat: „V Ninive, z rozkazu krále a jeho velmožů: Lidé ani dobytek, skot ani brav, nesmějí nic jíst, nesmějí se pást ani pít vodu. Obléknou se do žínic, lidé i dobytek, úpěnlivě budou prosit Boha; každý ať změní své hříšné chování a odvrátí se od nepravosti, která mu lpí na rukou. Snad se Bůh obrátí a smiluje, snad upustí od svého hrozného hněvu, a my nezahyneme.“
Když Bůh viděl, co učinili, že změnili své hříšné chování, smiloval se a nepřivedl na ně zkázu, kterou jim hrozil. [Jon 3,1-10]
Je něco, co mne pohne, abych změnil život?
Zjevení v Mežugorje?
Nebo když si svévolníci uzurpujou statky, jako demokracie a svoboda slova, které jsme si draze zaplatili utrpením za totality?
Nebo musí tragicky zemřít někdo milovaný?
Co nebo kdo mne přiměje, abych začal věci dělat jinak?
Pokud mluvím následujícím způsobem, tak kdy přestanu říkat „Ono to nějak dopadne, pánbůh je hodný“ jako to mohli říkat slušní lidé před rokem 1938 nebo před rokem 1948?
Nebo „Však ono nějak bude“ jako to říkali lidé Noemovi éry? Nakonec nebylo …
V dnešním evangeliu říká Ježíš „Jako Jonáš byl znamením pro Ninivany, tak bude i Syn člověka znamením pro toto pokolení. „