Ježíš řekl farizeům: „Já odcházím. Budete mě hledat, ale zemřete ve svém hříchu. Kam jdu já, tam vy přijít nemůžete.“ Židé říkali: „Chce si snad vzít život, že prohlašuje: `Kam jdu já, tam vy přijít nemůžete‘?“
A on jim řekl: „Vy jste zdola, já jsem shora. Vy jste z tohoto světa, já z tohoto světa nejsem. Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Ano, jestliže neuvěříte, že jsem to já, zemřete ve svých hříších.“
Zeptali se ho: „Kdo (tedy) jsi?“
Ježíš jim odpověděl: „Stále vám to říkám. Měl bych o vás hodně co mluvit a co soudit; ale ten, který mě poslal, je pravdivý, a já mluvím k světu to, co jsem slyšel od něho.“ Nepochopili, že k nim mluvil o Otci.
Ježíš jim řekl: „Až povýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že jsem to já a že sám ze sebe nic nekonám, ale tak mluvím, jak mě naučil Otec. A ten, který mě poslal, je se mnou. Nenechal mě samotného, protože já stále konám to, co se mu líbí.“ Když tak mluvil, mnozí v něho uvěřili.
[Jan 8,21-30]
V biblické řeči smrt značí odloučení. Umřít ve svých hříších je odloučením od Boha navždy. To je něco, co bychom si nepřáli ani pro sebe ani pro své blízké. Možná ani pro nikoho jiného.
Židé tomuto slovnímu spojení rozuměli.
Ptají se sice Krista, kým je, ale nezdá se, že by skutečně hledali odpověď na tuto otázku. Spíše hledali svůj biznis a způsob, jak věci zorganizovat podle svého.
To se samozřejmě nebude líbit žádnému panovníkovi, když si jeho služebníci rozparcelují a zprivatizují jeho království. Tím méně Bohu, kterému jde o spásu všech, a ti, kteří dostali hřivny v tom ostatním brání.
Kristus i dnes koná, co se líbí Otci.
Je na nás, abychom na Něj byli ochotně naroubeni a vrostli i do tohoto konání toho, co se Otci líbí. Otče, pročisťuj nás jako plodnou révu.