Odp.: Kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.
Nekárám tě pro tvé oběti,
– vždyť tvé žertvy jsou stále přede mnou.
– Nemusím brát býka z tvého chléva
– ani kozly z tvých ohrad.
Proč odříkáváš má přikázání
– a bereš do úst mou smlouvu
– ty, který nenávidíš kázeň
– a má slova házíš za sebe?
Takto jsi jednal, a já mám mlčet?
– Myslil jsi, že jsem jako ty?
– Usvědčím tě a řeknu ti to do očí!
– Kdo přináší oběť chvály, ten mě ctí,
– kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.
[Žalm 50,8-9.16bc-17.21+23]
I nám se stává, že se zahledíme do svých modliteb, do náboženského provozu a „bohulibých“ aktivit a uteče nám to hlavní: naše srdce a jeho stav. A jeho vztah k Bohu. Jeho nechuť k poslušnosti a kázni, k růstu, někdy bolestnému, a ke svatosti.
Z dnešního evangelia:
Ježíš mluvil k zástupům i ke svým učedníkům: „Na Mojžíšův stolec zasedli učitelé Zákona a farizeové. Dělejte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale podle jejich skutků nejednejte, neboť mluví, ale nejednají.
Zachovávání vnějškových, náboženských věcí má vést naši duši, naše srdce k Bohu. Modlitba, půst, liturgie, almužna, nic z toho není cíl. Jsou to prostředky, abychom mohli snáze činit pokání, snažit se změnit, otevřít se Duchu Svatému, který teprve tu změnu v nás může udělat a dokonat. Abychom mohli mít společenství s Bohem a žili (už nyní) nesmrtelný život.