Pátek po 31. neděli v mezidobí (a též památka sv. Karla Boromejského, biskupa)

Bratři, jednejte všichni tak, jak jednám já, a dívejte se na ty, kdo žijí podle mého příkladu.

Často jsem vás na to upozorňoval, a teď to říkám se slzami v očích,
že se jich mnoho chová jako nepřátelé Kristova kříže.

Jejich konec je záhuba, jejich bůh je břicho a vychloubají se tím, zač by se měli stydět,

mají zájem jenom o věci pozemské.

My však máme svou vlast v nebi, odkud také s touhou očekáváme spasitele Pána Ježíše Krista.
On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené.

Způsobí to jeho moc, kterou si může podřídit všecko.
Proto, moji bratři milovaní a vytoužení, moje radosti a koruno, tak stůjte v Pánu pevně, milovaní!

[Flp 3,17-4,1]

Podobně jako saduceové v evangeliu následující neděle jsou ti, které tady sv. Pavel zmiňuje, příliš zaměřeni na:

– věci pozemského života
– svůj prospěch
– své vlastní dobro (příp. dobro svého klanu), což je egoizmus (případně klanový „egoizmus“)

Neuvěřili plně božímu poslu, jímž je zde sv. Pavel.

Neuvěřili plně Božímu slovu, evangeliu.

Neuvěřili plně rozdávající a rozdávající se Boží lásce.

Možná se ji ani nerozhodli vyzkoušet. Vyzkoušet si, jaká krásná, veliká a mocná Boží láska je.

Dělejte to tedy jinak, prosím, prosím 😉