Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka

Štěpán, plný milosti a síly, dělal mezi lidem veliké divy a znamení.

Ale tu zasáhli někteří z tak zvané synagógy propuštěnců s lidmi z Kyrény, Alexandrie, Kilíkie a Asie a začali se přít se Štěpánem. Nemohli však obstát před jeho moudrostí a Duchem, který z něho mluvil. Když to slyšeli, velmi se rozzuřili a skřípali zuby proti němu. On však plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici. A zvolal: „Vidím nebesa otevřená a Syna člověka, jak stojí po Boží pravici! “ Oni se však dali do velkého křiku, zacpávali si uši a všichni se na něho zuřivě vrhli.

Pak ho vyhnali ven za město a začali ho kamenovat. Svědkové si přitom složili svrchní šat k nohám jednoho mladého muže – jmenoval se Šavel. Tak Štěpána kamenovali. A on se modlil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha!“

Klesl pak na kolena a hlasitě zvolal: „Pane, nepřičítej jim tento hřích.“

A po těchto slovech skonal.

[Sk 6,8-10;7,54-60]

 

Vzácná modlitba k naučení: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha“.

A ještě vzácnější: „Pane, nepřičítej jim tento hřích.“

Štěpán, ač nebyl apoštol, ale pomocník („diákon“ neboli jáhen), dělal  veliké divy a znamení. Byl plný milosti. Byl plný síly.

Byl plný Ducha svatého.

I my máme nyní začít a pokročit v duchovním růstu, protože nevíme, kdy budeme povoláni k dalším úkolům.

Je třeba prohloubit naši modlitbu, abychom měli Kristova ducha a naučili se od Krista správným postojům.

Štěpán se od Krista dobře naučil odpouštět. Proto se, stejně jako Ježíš Kristus, může modlit „Pane, nepřičítej jim tento hřích.“ Sjednocoval se s Pánem natolik, že již nežil sám, ale „žil v něm Kristus“ – řečeno slovy v úryvku zmíněného Šavla z Tarsu. Tedy Šavel tato slova napsal až později, když se po obrácení stal Pavlem a s velkým nasazením hlásal Ježíše Krista v celém tehdejším „světě“, neboli v Římské říši.