Mojžíš řekl lidu:
„Nuže, Izraeli, co žádá od tebe Hospodin, tvůj Bůh?
Jenom aby ses bál Hospodina, svého Boha, chodil po všech jeho cestách, abys ho miloval a sloužil Hospodinu, svému Bohu, celým svým srdcem a celou svou duší, abys zachovával Hospodinovy příkazy a jeho zákazy, které ti já dnes přikazuji k tvému dobru.
Hle, Hospodinu, tvému Bohu, patří nebe a nebesa nebes, země i vše, co je na ní. Přece však Hospodin přilnul jen k tvým předkům z lásky k nim a po nich vyvolil jejich potomstvo, totiž vás, ze všech národů, jak je tomu dnes. Obřežte si předkožku svého srdce a už nezatvrzujte svou šíji. Vždyť Hospodin, váš Bůh, je Bůh bohů a Pán pánů, Bůh veliký, silný a hrozný, který nikomu nestraní a nebere úplatky, zjednává právo sirotku a vdově, miluje přistěhovalce a dává mu chléb a šat. Milujte cizince, neboť jste byli přistěhovalci v egyptské zemi.
Hospodina, svého Boha, se boj, jemu služ, jeho se přidržuj a v jeho jménu přísahej! On je tvá chlouba, on je tvůj Bůh, jenž pro tebe vykonal tyto veliké a hrozné skutky, které viděly tvé oči. Tvoji předkové sestoupili do Egypta v počtu sedmdesáti osob, a nyní Hospodin, tvůj Bůh, tě rozmnožil jako hvězdy na nebi.“
[Dt 10,12-22]
Obřežte si předkožku svého srdce…
Izraelité mají smlouvu s Hospodinem již od Abrahamových dnů. Přesněji řečeno ode dne, kdy Hospodin navštívil Abrama, uzavřel s ním smlouvu, ohlásil mu narození Izáka, požadoval po Abramovi obřízku a stanovil pro budoucnost den obřízky na osmý den po narození jakéhokoli chlapce nejen v potomstvu, ale i u otroků … a přejmenoval Abrama i Sárai tak, že oběma ve jménu přibyla slabika ‚hah‘, která se vyskytuje i v Božím jméně (které je pak zjeveno Mojžíšovi).
Tedy Abram a Sárai jsou posvěceni, vyděleni ze světa a dostává se jim zcela zvlášního vztahu s Hospodinem.
Obřízka má hygienické a plodnostní souvislosti, ale u Abrahama a jeho potomstva dostává především náboženský význam. Obřízka u potomků Abrahama není spojena s dospíváním chlapce či s přechodovými rituály chlapec->muž, ale naopak je spojena s momentem, kdy dítě dostává jméno, identitu. Tím je muž od osmého dne života uveden do vztahu k Hospodinu. I jeho budoucí plodivá síla má tedy být podřízena Hospodinu.
V úryvku z Deuteronomia vidíme Mojžíše a Izrael v době, kdy již Hospodin vyplnil svůj slib o tom, že Abrahamovo potomstvo obdaří plodivou silou. „rozmnožil tě jako hvězdy na nebi“