Hospodin mě o tom poučil, a já jsem to poznal;
tehdy jsem viděl jejich zlé skutky. Byl jsem jako krotký beránek, kterého vedou na porážku. Ani potuchy jsem neměl, že mi strojí úklady: „Zničme strom i s jeho mízou, vytněme ho ze země živých, ať není památky po jeho jméně!“ Hospodine zástupů, spravedlivý soudce, který zkoumáš srdce i ledví, kéž vidím tvoji pomstu nad nimi, neboť tobě svěřuji svou při.[Jer 11,18-20]
V dřívějších dobách, v starověku, nebylo povědomí o posmrtném životě příliš rozšířené. Většina lidí nejspíš neznala „koncept“ posmrtného pokračování života či o něm měla představy neodpovídající skutečnosti .
Lidé žili kmenově a tíhli k tomu, aby jejich „nesmrtelnost“ a trvání jejich životního díla zajistilo početné potomstvo. Které si bude svého významného předka připomínat a často se po něm i jmenovat.
S upozaděním kmenového způsobu života a tomu odpovídajících vztahů se dostává skutečnost trvání života i po fyzické smrti více do popředí.
Dnes by nepřátelé proroka neusilovali jen o to, aby se na něj zapomělo a zmizela veškerá vzpomínka na něj.
To jsem jen tak odbočil k historickému pohledu, týkajícímu se doby, kdy izraelští proroci předávali Boží slovo svému okolí.
Úryvek se čte samozřejmě kvůli tomu, že to je předobraz trpícího Krista a jeho mírnosti. Naší záchrany.