3. neděle postní

Židé si přejí zázraky, Řekové zase hledají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného.

Židy to uráží a pohané to pokládají za hloupost.

Ale pro ty, kdo jsou povoláni, ať jsou to židé nebo pohané, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Neboť „pošetilá“ Boží věc je moudřejší než lidé a „slabá“ Boží věc je silnější než lidé. [1 Kor 1, 22-25 ]

To se ví, že chceme býti pro ostatní rozumnými lidmi. Chceme být vážení, rádi bysme před světem i něco znamenali – a nemusejí to být zrovna zlaté medaile.

Jsme naštvaní, když naše názory druzí neberou, když se s námi nepočítá, když jsme odstrkováni z dění ve společnosti.

Ale Ježíš Kristus byl ukřižován. A my víme, že to bylo pro nás a naše spasení. A je dobře, že se Ho držíme – ať už se to zdá našemu okolí vhod či nevhod. Je dobře, že se držíme poznané pravdy. Občas možná někoho z nás druzí poníží, pomluví, výjimečně i zastřelí. Ale to nám Ježíš netajil a na rovinu nám řekl, že se to bude dít. Kéž obstojíme ve věrnosti Jeho spasitelnému kříži, abychom se Mu potom mohli podívat do očí.

Kéž máme dostatek odvahy a ostatních darů Ducha Svatého, abychom obstáli v utrpeních a zkouškách, které přicházejí. Nejen, abychom sami rostli. Ale také abychom mohli svým životem  – a budeme-li tak vyznamenáni, tak i svou smrtí – přinášet svědectví našemu Pánu před nevěřícími a malověrnými